Ve druhé polovině minulého století se Vlašimi právem říkalo město sportu. Pod hlavičkou Spartaku vyrostly stadiony, kuželna i loděnice. Připomínáme srdcaře, kteří to dokázali ve volném čase.
Kdo dnes projde kolem zimního stadionu, sportovní haly s novým bazénem nebo areálu Na Lukách, málokdy si uvědomí, že skoro nic z toho nespadlo z nebe. Většinu vlašimských sportovišť vybudovala generace dobrovolných funkcionářů, trenérů a pořadatelů, kterým se ve městě neřeklo jinak než srdcaři. Jejich příběh teď připomněly pamětnické vzpomínky otištěné v aktuálním Zpravodaji města Vlašimi (č. 6/2026). Stojí za převyprávění, protože vysvětlují, proč se Vlašimi ve druhé polovině 20. století právem říkalo město sportu.
Jeden Spartak, celé město v pohybu
Všechny sporty tehdy zastřešovala tělovýchovná jednota Spartak, od roku 1974 pod názvem TJ Spartak BS Vlašim. Zkratka BS znamenala Blanické strojírny, krycí jméno, pod nímž za minulého režimu vystupovala vlašimská zbrojovka Sellier & Bellot. Právě spojení s prosperující továrnou dávalo vlašimskému sportu zázemí, jaké mohla okolní města jen závidět: fabrika sport podporovala penězi i lidmi a sportovní úspěchy dělaly Vlašimi jméno v kraji i v republice. Pod jednou střechou Spartaku se sešla kopaná, stolní tenis, atletika, volejbal, tenis, lední hokej, kuželky, cyklistika, kanoistika, šachy, zápas, judo, turistika, a dokonce i otužilci.
Kopaná byla vždycky první
Fotbal budil ve Vlašimi největší zájem odjakživa. První klub SK Vlašim založili členové místního Sokola už na jaře 1922, o pět let později vznikl AFK Vlašim, na jehož tradici navazuje dnešní klub. Velká éra přišla v šedesátých letech: v roce 1966 vlašimská kopaná poprvé postoupila do druhé ligy a v sezoně 1967/68 došla až do semifinále československého poháru. V roce 1978 si dokonce zahrála kvalifikaci o postup mezi prvoligovou elitu. Na tuhle tradici navazuje dnešní FC Sellier & Bellot Vlašim, který v roce 2022 sahal v baráži po první lize a pravidelně patří ke špičce druhé nejvyšší soutěže.
Ping-pong na školních chodbách, atletika až do ligy
Stolní tenis začínal ve Vlašimi doslova na chodbách. Průkopník Bohumil Suchopar podle pamětníků rozehrál ping-pong na všech školních chodbách ve městě a dovedl své svěřence až na mezinárodní turnaje; do Vlašimi dokázal přivést i nejlepší hráče republiky. Atletika pod vedením Josefa Červa, funkcionáře, který to podle vzpomínek dotáhl až do čela republikového atletického svazu, pořádala na stadionu okresní, krajské i celostátní přebory a družstvo děvčat hájilo vlašimské barvy v lize. Ligové úrovně dosáhly i volejbalistky, které ve druhé lize doplňovaly zájezdy do Itálie, Rakouska nebo Finska. A tenisté? Ti si pod vedením neúnavného Františka Bartůška vybudovali nové kurty přímo v zámeckém parku, kde se hraje dodnes.
Hokej z rybníka, kanoisté na Sázavě, otužilci v ledu
Lední hokej navazoval na přírodní kluziště v zámeckém parku. Hráči se podle pamětníků na zápasy převlékali po domácnostech na Malé Straně a k ledu docházeli pěšky parkem; kabiny si oddíl budoval z velké části svépomocí. Kuželky mají ve Vlašimi tradici už od třicátých let, kdy se do města přestěhovala pražská kapslovna Sellier & Bellot i s partou kuželkářů. Kanoisté zase proslavili Vlašim na Sázavě: pořádali dvaadvacet ročníků Hamarových sjezdů včetně mistrovství republiky ve slalomu a sjezdu a v parku si svépomocí postavili loděnici. A kuriozita na závěr: vlašimští otužilci patřili podle vzpomínek mezi čtyři nejotužilejší oddíly v republice a na jejich akcích startoval i František Venclovský, první Čech, který přeplaval kanál La Manche.
Šachy po dědečcích, judo přivezené z Prahy
Srdcařská éra nepatřila jen sportům na hřištích. Vlašimští šachisté navazovali na ještě starší prvorepublikovou tradici a oddíl vychovává mladé hráče dodnes; šachy tak patří k nejdéle nepřetržitě hraným sportům ve městě. Zajímavý je i příběh vlašimského juda. Podle pamětníků přivezl jeden z členů oddílu zápasu z Prahy první chvaty tehdy málo známé sebeobrany, oddíl začal spolupracovat s trenérem pražské Sparty a z okrajové kuriozity se stal samostatný oddíl, který ve Vlašimi funguje dodnes. Podobně vznikala v šedesátých letech i cyklistika: pár nadšenců, jeden kádr závodníků a za pár let závody, na které se sjížděla celá republika.
Sto sázavských kilometrů a pochod přes sedm vrchů
Málokdo dnes ví, že vlašimští turisté stáli u zrodu akcí, které znala celá republika. Vodácké splouvání 100 sázavských kilometrů, pěší pochody Přes 7 vrchů na sto, padesát i pětadvacet kilometrů nebo lyžařský přejezd šumavského hřebene, to všechno organizovali dobrovolníci ze Spartaku. Na sokolskou tradici pak navazoval odbor základní a rekreační tělovýchovy, v jehož tělocvičnách se scházely stovky cvičenek a cvičenců. Tělocvičný duch ve městě žije dál, dnes ho nese především TJ Sokol Vlašim se svými oddíly pro děti i dospělé.
Co po srdcařích zůstalo a kde sportovat dnes
Nejhmatatelnější dědictví srdcařů stojí dodnes: fotbalový stadion, zimní stadion, areál Na Lukách, Sporthotel, kuželna, loděnice, tenisové kurty v parku i sportovní hala. Provoz tehdy platily podnikatelské aktivity Spartaku, od výrobního podniku Technosport s pobočkami v Čechticích a Postupicích přes vlastní cestovní kancelář až po sázkovou kancelář, a nemalou částkou přispívala i zbrojovka. Dnes většinu areálů spravují Sportovní zařízení města Vlašimi. Rodiny mají k dispozici zimní stadion s veřejným bruslením, sportovní halu s badmintonem, zbrusu nový krytý bazén se saunou v budově Sporthotelu, letní koupaliště Na Lukách s tobogánem, beach volejbal, pumptrack s workoutovým hřištěm i dopravní hřiště pro nejmenší cyklisty. Aktuální rozpisy veřejného bruslení, plavání a rezervace kurtů najdete na webu sportvlasim.cz.
Článek pana Vladislava Žížaly uveřejněný ve Zpravodaji města Vlašimi:
Ve druhé polovině minulého století byla Vlašim právem nazývána městem sportu. Nepopíratelnou zásluhu na tomto věhlasu měly řady zapálených funkcionář, organizátorů a trenérů. Ti se oblíbenému sportu věnovali pravidelně a dlouhodobě ve svém volném čase s neobyčejným zápalem = prostě „srdcaři“!
Měl jsem to štěstí, že jsem se s mnohými osobně setkal, a tak mi dovolte trochu zavzpomínat. Tyto vzpomínky by si zasloužily hlubší rozbor, jistě nezahrnou všechny osobnosti, ale doufám, že ti nejmenovaní mi prominou.
Všechny sporty v té době zastřešovala tělovýchovná jednota Spartak BS Vlašim a těšily se přízni a uznání vedení továrny, města, okresu a na základě sportovních úspěchů, i obdivu na kraji a mnohdy až na úrovni republiky.
Začněme vzpomínkou na kopanou, která vždy budila velký zájem veřejnosti z širokého okolí a byla i dobrou značkou pro představitele Blanických strojíren, vedení města i okresu. V podvědomí všem zůstávají jména Beran, Brož, Ptáček, Černý a Škorpa. Na vedení oddílu se dlouhodobě podíleli zasloužilí funkcionáři Berta Schiller, Karel Semerád, Jarda a Jan Pánkové, Pepa Sahula, Sláva Říha, Jirka Švanda, Jarda Beránek, Karel Procházka, Antonín Rys a další, kteří dali velmi dobré základy k dalšímu vzestupu klubové úrovně. Celou historii velmi podrobně mapuje publikace 100 let fotbalu, vydaná v roce 2020.
Výrazné úspěchy zaznamenávali hráči a hráčky stolního tenisu, pod vedením Bohumila Suchopara, který v začátcích propagoval ping-pong ve škole – hrálo se na všech školních chodbách. Dovedl své svěřence nejen k výchově dalších trenérů a rozhodčích, ale ke sportovním úspěchům až na mezinárodní úroveň. Do Vlašimi dokázal přivést i nejlepší hráče republiky. Na chodu oddílu a sportovních úspěších se podílela jména Míla Bošina, Martin Vojta, Tonda Dvořák, Mirek Hrdina, Miloš Ryšavý, sestry Pauknerovy, manželé Švábovi, syn Milda Suchopar a další.
Neméně populární byla atletika pod vedením Josefa Červa, funkcionáře hodnoceného až na úrovni republiky a pozdějšího předsedu ČASu. S vydatnou pomocí spolupracovníků Jirky Krátkého, Jana Dojáčka, Ládi Popelára, Franty Vnoučka, Pepy Vondráka, Ludvíka Svobody a Jirky Říhy dosahovali výborných sportovních výsledků. Samozřejmostí byly na stadionu organizované okresní, krajské i celostátní přebory, oddíl totiž disponoval řadou vynikajících pořadatelů a rozhodčích. Družstvo děvčat pak úspěšně hájilo vlašimské barvy i ve 2. lize.
Volejbal se opíral o neúnavnou práci Jardy Ballatého a Pepíka Mücka. O děvčata se starala kapitánka Jana Kutinová a družstvo děvčat pod vedením Jiřího Přenosila / Vycpálka / a Ciruse / Řasy / hrálo II. ligu. Vzpomeňme jména hráček: Jana Kutinová, Alka Janoušková, Marie Laštovková, Věra Benešová, Lída a Jarka Zoulovy, Eva Turková, Pavla Dýcková, Jana Barková, Milena Vlachová, Standa Doubková a další. V té době dělali pravidelný sparing vlašimští vodáci, kteří v té době hráli okresní soutěž. Později, koncem 70. let, hrála děvčata, pod vedením Jirky Zelingra 2. ligu ještě dvakrát. Tady se objevují Zdena Ballatyová, Běta Kubínová, Věnka Čápová, Dana Kašparová, sestry Zvíhalovy, Zina Kosíková, Jarka Maršounová, Růža Setničková. V té době ženy navštívily Itálii, Rakousko, NDR a Finsko a řada hráček byla v reprezentaci krajských juniorských družstev. Muži hráli krajský přebor - jména Ivan Matoušek, Honza Štícha, Jirka Dvořák, Pepa Mück, Černý, Špinar, Kokta, Šerpán, Kapusta, Vojta nám tuto dobu připomenou.
V tenise se angažoval neúnavný organizátor, trenér a rovněž vizionář výstavby nových kurtů v parku František Bartůšek. Za pomoci Ivana Jarého a Ivana Šabatky ve vedení oddílu, úspěšně rozvíjeli tento sport. Neúnavným pokračovatelem byl i Pavel Svatoň a správce kurtů Láďa Kosík.
Oddíl ledního hokeje navazoval tradicí na přírodní kluziště v parku, kdy hráči se na zápasy připravovali v domácnosti Pepy Drna na Malé Straně a hrát docházali pěšky do parku. Vzpomínám na hráče: doyena rodu Křížků Karla, Jirku Filipa, Bublinu Prokopa, Jendu Šafránka, brankářskou legendu Kurta Zápotockého a mnohé fotbalisty Standu Kapustu, Pepu Slepičku, Rudu Lišku a další. Výstavbu kabin organizovali, za pomoci dorostenců i dospělých, Pavel Kočí, Karel Dřízal a další funkcionáři Drn, Veselý a Protiva. Další chod oddílu i s náborem nových hráčů zajišťoval charismatický Petr Holý. Mezi jeho úspěšné pokračovatele patřili Pepa Vostřák, Karel Křížek a další, vždyť o vlašimské odchovance se přetahovaly prvoligové oddíly.
Dlouhou tradici, již od přesunu kapslovny z Prahy do Vlašimi, má i oddíl kuželek. Rozvoj sportu i modernizaci kuželny svědomitě zajišťoval Jirka Vilt se spolupracovníky Jirkou Tůmou a správci kuželny Zeminou a později Bláhou. Později dlouhodobě vedl kádr kuželkářů Josef Kuklík, který obětavě zajišťoval i každoroční splouvání Vltavy.
Nově vznikajícím oddílem byla v 60. letech cyklistika pod vedením Karla Selingera. Se spoluzakladateli oddílu Vláďou Doležalem, Karlem Zajíčkem, Viktorem Herwigem a Jardou Zelingrem vytvořili základní kádr oddílu. Velmi intenzivně oddíl podporovali Jirka Němec a Pepa Kátro. Všichni jmenovaní současně závodili a přidávali se i další: Vašek Bursík, bratří Filipové, Krupičkové, Vaňkové a Švecové.
Celý další vývoj organizačně táhl Jan Valla se synem Tomášem a jeho záslužná činnost trvá dodnes! Nejvýraznějších výsledků na úrovni republiky dosáhli Petr Krupička a Viktor Herwig mladší. Oddíl pořádal mnoho závodů, při kterých bezpečnost zajišťovali velitelé posádek mjr. Vojtko a mjr. Kudrna.
Kanoistiku vedli Jirka Fajtl, Vláďa Žížala, Vašek Novák, Ládík Pavelka a Pepa Mleziva. Oddíl doplňovali řidiči Honza Mikeš a Zdeněk Kala, kteří nejen absolvovali zájezdy na závody, ale dokázali průběžně udržovat v chodu oddílové automobily. Mladí svěřenci brzy dosáhli velmi dobrých výsledů v dorosteneckých kategoriích v rámci republiky. Pořadatelsky se oddíl zapsal v celostátním kalendáři pořádáním 22 ročníků Hamarových sjezdů na Sázavě, kde pořádal i mistrovství ČR ve slalomu a sjezdu. Za zmínku stojí i skutečnost, že při treninkovém úsilí dokázali svépomocí v parku vybudovat důstojnou loděnici.
Šachisté navazovali na úspěšnou tradici předchůdců: Klich, Vicherek, Schiller, Toula, Holejšovský, Mirvald. Ve vedení oddílu se vystřídali Standa Vojta, Jirka Jeřábek, Honza Kyselý, Franta Krunert a další. Družstvo tvořili Milan Němec, Mirek Vyhnal a Franta Innemann. Sportovní úroveň jejich práce v současné době navyšují mladí Tomáš Vojta a neúnavný a úspěšný trenér a vedoucí Ondra Matějovský.
O oddíl zápasu se obětavě staral Vláďa Svoboda se spolupracovníky Jirkou Kabátem, Karlem Zajíčkem, Bohoušem Michalem, Honzou Mikešem a Karlem Švarcem. Posledně jmenovaný přivezl z Prahy první náznaky juda/spíš sebeobrany /a dal tak impulz k novému sportu. Honza Mikeš pak zahájil spolupráci s trenérem Vítkem ze Sparty a později založil s Petrem Kostínkem a Jirkou Tlustošem oddíl juda. Zde se objevují další jména Vláďa Benáčan, Ruda Povolný, Petr Zeman a další.
Nesmíme zapomínat ani na populární oddíl otužilců, který pod vedením Honzy Žížaly ve své době patřil mezi čtyřku nejotužilejších oddílů v republice. Vždyť zde startoval i Venclovský a „Krakonoš -Timpel“. Úplně nezamrzla ani další jména: Vacek, Ivan Jindrák, Jirka Hostek, Jara Škába, Jarda Jankovský, Kid Chramosta, Pepa Veselý, Vašek Fišer, Ota Novák, Dana Červová a Jarka Nováková. Jistě i další, ale zima je zima a zamrznou i vzpomínky.
Výčet by nebyl úplný, nevzpomenout na odbory zaměřené na aktivity pro sportovně laděnou veřejnost. Odbor ZRTV / základní a rekreační tělovýchova / byl plynulým pokračovatelem Sokola a jeho vedoucí se těšili přízni i současného vedení vlašimské tělovýchovy – žádná diskriminace, ale pravidelná oceňování záslužné práce. Důstojnými nositeli tradic byli: nezapomenutelný Franta Müller, Vašek Musil, Jožka Pauly, Tomáš Dušek, Vlasta Hálková, Dáša Polanecká, Eliška Babková, Jarka Zemková a Lída Hocková. Na místech cvičitelek se dále vystřídaly: gymnastka pí.Vokolková , Zdena Filipová, Alena Zatloukalová, Věra Tichá, Martina Kubatová a další.
Turistiku s velkým úspěchem organizovali Karel Cikánek, Bohouš Hendrych, Mirek Ollaf Habal, Ivan Jindrák, Jirka Strnad, Standa Tůna, Karel Malina a další. Málokdo již dnes ví, že jejich iniciativou se zrodilo několik celostátně uznávaných akcí. Vzpomeňme na nejpopulárnější a nejnavštěvovanější:
- 100 Sázavských km - Vodácké splouvání Sázavy 50 a 25 km plavby
- Přes 7 vrchů – pěší pochody na 100, 50,25 km
- Přejezd hřebenem šumavského Můstku – lyžařský závod na 50 km
Oblíbené byly i zájezdy na vodu, na lyže a účasti na turistických pochodech.
Funkcionáři oddílů v této době nepůsobili pouze ve svém sportu, ale oblíbené byly i společné akce v rámci celého Spartaku. Tady se, při víkendovém pobytu na Křemešníku, všichni promíchali a probrali vše možné i nemožné.
Tady by výčet, byť neúplný, mohl končit, ale všechny jmenované činnosti oddílů a odborů generovaly i překotný rozvoj sportovního zázemí. Byla postavena, či zrekonstruována četná sportoviště: stadion kopané, zimní stadion, areál Na Lukách, přístavba sálu tělocvičny se saunou a soc. zázemím, Sporthotel, letní tělocvična Hrádek s ubytováním, renovace kuželny, loděnice, tenisové kurty, později i sportovní hala s bazénem.
Finanční zajištění provozu těchto sportovišť, ale i dotace na činnost sportovních oddílů, umožňovaly podnikatelské aktivity Spartaku: výrobní podnik Technosport s pobočkami v Čechticích a Postupicích, Ceska – cestovní kancelář orientovaná na Jugoslavii, Sportka – sázková kancelář, Sporthotel se stravovacím zařízením, nezanedbatelná byla i dotace závodu Sellier a Bellot. To vše by bylo na další a podrobnější vyprávění, které není účelem mých vzpomínek
Připomenutí jmen otců (mnohdy i děvčat) zakladatelů, pravých „srdcařů“, snad osvěží i vaše vzpomínky, jak bylo mým přáním. Všem pokračovatelům sportovních tradic přeji hodně sil v jejich záslužné a neúnavné práci, bez nichž se noví srdcaři neobejdou.
Vladislav Žížala
